Po letní pauze, kterou mnozí využili k účasti v jiných závodních seriálech, se opět naplno rozjel další ročník GoKartOpen.
Jak již Luděk dříve posílal, jestli náš seriál opět nepřeruší nějaká nečekaná událost, pojedeme až 11 závodů. Sezóna bude tedy nabitá a každý si určitě najde svou oblíbenou trať.
Z důvodu plánovaného použití systému „Cheb“ až pro 30 jezdců se také změnila bodovací tabulka. Zejména při nižším počtu účastníků se tedy více rozevírají nůžky v bodovém hodnocení.
Jak již bývá zvykem, sezónu zahajoval závod v Hořovicích. Sešlo se tu 20 jezdců prahnoucích po bodech. Novinkou v Hořovicích bylo zavedení jokera. Z počátku panovaly obavy, že výjezd z jokera bude nebezpečný, ale nakonec se ukázalo, že obavy byly zbytečné. Káry sice doslova zipovaly ve vysoké rychlosti, ale nedošlo k jedinému, byť sebemenšímu střetu. Naopak se ukázalo, že zavedením jokera došlo ke snížení střetů na trati a závod se tak téměř obešel bez penalizací.
V základní skupině A proti sobě nastoupil Karel Švec, Lukáš Pech, Milan Blažek, Jirka Snopek a Honza Koldušek. Ano, čtete správně nejedná se o žádnou finálovou skupinu, takto silné byly opravdu už skupiny základní. Hned po první jízdě to vypadalo, že zejména první tři borci dojedou v pořadí, jak byli nasazeni. Jenže pak se začala situace komplikovat. Nejprve Lukáš Pech s rychlou károu č.8 zavítal do gum, v další jízdě se pak do kontaktu dostal i Karel, který dokonce poslední jízdu ani nedojel. Káry bohužel zlobily s každou rozjížďkou více a více. U takové káry č.4 jsme dokonce zjistili, že z brzdového válce utíká brzdová kapalina. Po ujištění, že to do konce závodů vydrží, jsme se vrhli do závodů, ale kára již po druhé jízdě doslova přestala brzdit a byla nahrazena doslova tragickou károu č.1. Těchto problémů s kárami a problémů favoritů skupiny pak skvěle využil Milan, který tuto těžkou skupinu vyhrál a kvalifikoval se prvně do finále A. Do finále B pak postoupil Lukáš, do C Karel s Jirkou a do D nakonec Honza.
Ve skupině B jsme podle loňských koeficientů favorizovali Dominika Moravce, ale Lukáš Rampa nebo Honza Šnaidauf zaručovali, že ani tato skupina nebude tak snadná. Jenže na tuhle skupinu byste si sázeli špatně. Kluci sice jeli dobře, ale ještě lepší ligu jela Eliška Líbalová. Ta s kárami 8 a 9 suverénně vyhrála, dále získala dvě druhá místa, a poté dokonce s károu č.1 nedojela poslední. To jí zajistilo katapultáž do áčkového finále. Pozorovat tuto skupinu bylo zábavné. Kluci zkoušeli jiné stopy, jiné výjezdy, zkoušeli různé strategie, ale jak Dominikovi, tak Honzovi muselo stačit finále B. Lukáš Rampa a Vojta Svoboda putovali dokonce až do déčka.
V průběhu času se v GoKartOpen vytvořily různé skupiny, které se připravují na závody i například analýzou skupin. Nebudu jmenovat, ale statistiky, které například porovnávaly rozdíl indexů lídrů skupin vůči průměru indexů všech zbývajících členů skupin z výsledků v Hořovicích v minulé sezoně, které přicházely z malé středočeské obce Družec, ukazovaly, že jedna skupina by měla mít jednoho velkého favorita. Tím byl Béďa Málek ve skupině C. A tahle analýza fungovala na jedničku. Béďa vlastně nikomu nedal šanci. Nevyhrál pouze s károu č.4, a tak šel do finále A z prvního místa. Do stejného finále se pak dostal i Ota Líbal. Luděk s Jirkou Slopovským si co jízdu přehazovali pozice. Jirka byl nakonec v součtu o jednu pozici lepší, a tím pádem i startoval do finále C o jednu pozici blíže startovní čáře. Poslední pozici i do finále D si zajel Michael Heusler. Michael je takový závodní gentleman. Když vidí, že by mohl někoho snad zdržovat, pustí ho. Někdy si říkám, že by si zasloužil závodní kombinézu ve stylu ,,black tie“.
Poslední skupina od počátku slibovala spoustu napětí, protože Jarda, podle indexu favorit této skupiny, nemá Hořovickou trať v oblibě a dokud neprší, doslova se tu trápí. Naopak Radek Líbal tu loni zajel krásné 2. místo a Leo s Adamem tu v létě trénovali při „90kg challenge“. Loni tu Jarda hecoval Adama, že jestli chce do rodiny Moravců, měl by se ještě trochu zlepšit. Teď jen smutně přihlížel, jak ho ve 3 rozjížďkách porazil. Také se čekalo, že tato skupina bude nejvíce horkokrevná. Radek loni párkrát ukázal, že dokáže jet na hranici pravidel, Jarda je na konkurenčním šampionátu SWS známý jako pilný sběratel penalizací a Leo je znám svou schopností přepnout do módu „portugalský řezník“. Jenže jak již bylo řečeno, joker tento nešvar odstranil a kluci vůči sobě jezdili čistě, jak kdyby spolu měli jít večer do kina. Radek byl nakonec ten lepší, vyhrál dokonce 3 jízdy a zajistil si přímý postup do finále A. Leo s Adamem se kvalifikovali do B, Jarda byl rád za poslední místo ve finále C a nováčka Kubu Vošahlíka čekalo déčko.
Kvůli problémům, které si zejména Karel užil s kárami, jsme se rozhodli, že se nakonec pojede o postup z jednotlivých finálových skupin do lepších. Do finále jsme navíc vyřadili káru č.1 a nasadili místo ní opravenou káru č.4 a ještě se přidala kára č.6, která zpočátku jela opravdu skvěle.
Hned v prvním finále D toho využil Lukáš Rampa. Toho sice v první jízdě porazil Honza Koldušek, jenže Lukáš mu to v další jízdě vrátil a díky lepším výsledkům v základní skupině tak postoupil právě on. Zbylá místa si rozdělil Vojta Svoboda, Kuba Vošahlík a Michael Heusler.
Ve finále C se Jarda z 5. místa se skvělou károu č.8 dostal až na první pozici. Na druhou jízdu tak tuhle káru předal Karlovi, který neponechal nic náhodě a z prvního místa už ho nikdo nesesadil, a postoupil tak do finále B. Za ním se ale bojovalo o zbylá místa. Jarda nakonec jen kvůli lepšímu umístění udržel celkové 12. místo, Jirka za ním těsně 13., Luděk 14., Lukáš 15. a Jirka Snopek 16.
Snad zas kvůli teplému počasí začaly být káry před finále B nespolehlivé a čekalo se na opravu. Kára č.6 občas chcípla, ale když jela, tak jela sakra dobře. Toho plně využil Lukáš Pech, který první jízdu suverénně vyhrál. Ani Honza Šnaidauf s osmičkou mu nestačil. Lukáš ve druhé jízdě svou dominanci s károu č.8 dokonce potvrdil a vysloužil si tak postup do finále A. Na Honzu zbyla 7. pozice, na mrzutého Dominka 8. pozice. Karel, původní favorit závodu, se sice snažil, ale lehce podprůměrnou károu č.5 toho moc vymyslet nešlo, takže mu musela stačit až 9. pozice. Poslední dvě pozice byly Leovi s Adamem rozděleny opět podle lepších výsledků v základní skupině, takže Leo nakonec dojel 10. a Adam 11.
Finále A slibovalo napětí až do konce. Jenže abychom se k tomu finále vůbec dostali, museli jsme si opět projít martyriem kvůli nespolehlivosti motokár. Zejména káry č.4 a č.6 nebyly schopné vydržet na volnoběh ani několik sekund. Čtyřka Radkovi chcípla dokonce při zaváděcím kole. Závodníci tak kroužili několik kol „naprázdno“, než se konečně začalo bojovat o pozice. Zajímavostí bylo, že ze šesti jezdců ve finále A byli 3 jezdci ze závodní rodiny Líbalů. Já myslím, že se můžeme začít děsit dne, kdy k účasti v šampionátu ipaní Líbalovou. V prvním závodě vypadalo zpočátku všechno jasně. Lukáš Pech s osmičkou doslova letěl, Béďa s pětkou musel bránit svojí pozici a za ním už číhali ostatní jezdci na chybu. Jenže namísto Béďovo chyby přišla chyba Radkova, borci se potkali na výjezdu ze zatáčky, Béďu to stálo všechny pozice a jediný, kdo se nakonec dostal za něj, byl právě penalizovaný Radek. Toho využil Lukáš, který si snadno dojel pro první místo, druhá dojela ladnou jízdou Eliška, třetí pak Milan, který několik kol musel odrážet totálním betonem útoky od Oty Líbala. Béďa dostal do druhé jízdy za odměnu káru č.8 a jel si svůj vlastní závod. Za ním jedoucí Radek dlouho odolával útokům od své dcery Elišky. Jenže ten čas, kdy mládí převezme otěže, jednou musel přijít, a tak Eliška Radka předjela a opět si dojela pro druhé místo. Za ní pak dojel Radek a Ota. Milan si opět vyzkoušel svoje betonovací schopnosti a udržel za sebou několik kol Lukáše.
Radek kvůli penalizaci nakonec skončil „až“ šestý, Ota pátý a na Milana zbyla bramborová medajle. Lukáš Pech si vylepšil svoje 7. místo ze základní části až na bronz. A i na takového ostříleného matadora GoKartOpen jakým je Béďa Málek, zbylo dnes 2. místo, protože Eliška Líbalová svou opravdu ladnou, stabilní, a hlavně rychlou jízdou všem vypálila rybník a stala se tak první vítězkou letošního ročníku! Gratulujeme!
Opět si nebudeme nalhávat, že se nenašli závodníci, kteří porážku od ženy špatně nesli a po jízdě se opět hledaly sirky na pálení kombinéz. Pánové, alespoň teď máme motivaci. Je vidět, že ne vždy je agresivní styl a hrubá síla základem úspěchu.
A abyste na tuto šanci nečekali dlouho, nezapomeňte, že další závod se jede již za necelé 3 týdny 3.10. (sobota) opět v Hořovicích. Tentokrát se pojede protisměr a pravděpodobně opět využijeme jokera ke zklidnění závodů.
Tak brzy zas na dráze!