Dnešní zprávu začnu od konce našeho sobotního závodů, kterým bylo večerní posezení těch závodníků, kteří nespěchali ani domů ani na jinou akci a chtěli si společně probrat uplynulou sezónu a zavzpomínat, jaké to bylo pár roků zpátky.
Trochu mi to připomínalo filmový pohádkový příběh, kdy dědeček vyprávěl svým vnoučátkům, jak kdysi dávno za sedmero horami a sedmero řekami bylo nebylo a tehdy se narodil, tedy spíše narodila motokárová série závodů GoKartOpen.
Ano ano, první závody jsme jezdili již v roce 2011 s vrcholem sezóny v Mileniu o notebook pro vítěze. Tím šťastným byl Honza Šnajdauf. Následovala Půlsezóna 2012 s vítězem Jirkou Snopkem. Od té doby ročníky kopírující časový formát školního roku. Závodům dlouho dominoval Tomáš Málek, kterého postupně nahradil Patrik Melichar. Počet závodníků se neustále rozrůstal, kdy poslední dvě předcházející sezóny se průměrný počet závodníků vyšplhal na 18 a 19. V této poslední nás průměrně jezdilo 22,6. Tak tomu říkám sakra úspěch.
A jak se nám jel poslední závod? Za mě mohu napsat, že parádně. Ten nad námi, tam někde nahoře nad oblaky si prostě řekl, že nebude ani sucho ani pořádně mokro a tak nám trať udržoval neustále správně oslizlou. Spokojenější byli určitě ti, kteří v týdnu řádně potrénovali na pořádném mokru a oproti ostatním měli v prvních rozjížďkách významnou výhodu.
Rozdělení dle indexů svedlo do první skupiny „A“ Patrika Melichara, Lukáše Pecha, Milana Blažka, kteří si to rozdávali o první tři příčky. Všichni tři nakonec nasbírali po dvou vítězstvích a rozjížďky jejich skupiny byly divácky nejzajímavější. Za nimi se vesměs umísťoval Leo následovaný Honzou Kolduškem a skupinu uzavíral nováček David Vidlička.
Ve skupině „B“ byl jasným favoritem Karel Švec, který svoji roli potvrdil čtyřmi prvními místy, kdy po jednom přenechal Honzovi Šnajdaufovi a Adamovi Knížeti. Za očekáváním zůstal na vodě rychlý Lukáš Rampa, kterého o lepší umístění připravili chybky a lehké karamboly. Podle představ se nedařilo ani „mokrému specialistovi“ Jirkovi Snopkovi. Skupinu pak uzavíral příležitostní závodník Argen Daniarov.
Určitě nejpikantnější obsazení měla skupina „C“. Indexy do ní svedli kompletní Libalovic rodinu. Radka, Otakara a Elišku. V rodinném zápolení se umístili v opačném pořadí, kdy k překvapení všech přihlížejících z nich Eliška byla nejlepší a stejně jako Otakar, dokázala vyhrát jednu rozjíždku. Ostatní vítězství bral podle předpokladů Dominik. Filip Matal a Vojtěch Pleva neměli v této skupině jinou možnost, než se pasovat pouze mezi sebou.
Skupina „D“ byla jen pěti členná a tím i s nemožností odečtu jedné pokažené jízdy. S oslizlou tratí se nejlépe vypořádal Jarda Hajdúk, když kromě jedné rozjížďky, vždy vyhrál. O další tři pozice se očekával souboj mezi Michalem Drdou, Jirkou Slopovským a Luďkem. Ten sice nevyhrál ani jednu rozjížďku, ale vyrovnanými výkony bez zbytečných chyb bral celkově druhé místo před Jirkou s jednou výhrou. Michalovi se tentokrát tak nevedlo. Skupinu uzavíral Patrik Jakeš.
Finálové rozjížďky jsme rozdělili dle známého klíče pro 23 jezdců. Od nejrychlejšího po nejpomalejší 5-6-6-6 s možností postupu nejrychlejšího z druhého finále do velkého.
To nejpomalejší, déčkové, obsadili nováčkové a příležitostní závodníci. Opanoval ho jednou výhrou a druhým místem Honza Koldušek. Ostatní závodníci si pořadí v jednotlivých rozjížďkách značně proházeli a rozhodně se bylo na co dívat.
Céčkové už samo osobě bylo nabito ostřílenými borci. Dvěma výhrami ho pro sebe rozhodl Adam Kníže. Za ním na druhém místě byl Radek Líbal. O třetím v pořadí rozhodlo lepší umístění v jedné z rozjížděk pro Michala Drdu před Lukášem Rampou. Za nimi následoval Leo a Jirka Snopek.
Béčkové finále bylo postupové a vítězný Lukáš Pech nenechal nikoho na pochybách, že to bude právě on, kdo postoupí a obě rozjížďky vyhrál. Druhé místo obsadil pro lepší umístění v základní části Otakar Líbal před Milanem Blažkem. Eliška se pojezdecké chybě propadla jak v pořadí rozjížďky tak i celkově a na čtvrtou příčku se vyhoupl Luděk. Jirka Slopovský pak výsledek uzavíral.
A jdeme do hlavního, velkého finále. To slibovalo souboj těch opravdu nejlepších. O první místo byl souboj v obou rozjížďkách pouze mezi Karlem Švecem a Patrikem. V té první rozjížďce Patrik tak dlouho dotíral na Karla, až ho v poslední zatáčce před cílem předjel. V té druhé si Karel první místo pohlídal a díky výsledku základní části byl celkový vítěz právě před Patrikem. Třetí místo v obou rozjížďkách bral Dominik před Jardou Hajdúkem, Honzou Šnajdaufem a Lukášem Pechem.
Přes druhé místo v tomto závodě se stal celkovým vítězem opět Patrik před neustále na sobě pracujícím a lepšícím se Dominikovi a Jardovi Hajdúkovi. Takové to pořadí je historicky poprvé, kdy se na stupni nejlepších neobjevilo jméno rodinného klanu Málků. Béďa doplatil na tři absence.
Stejný osud potkal i Karla Švece, také se třemi absencemi a Martina Hálu se čtyřmi. Alespoň tím nechali výsledkově vyniknout ostatním, kteří byli velmi vyrovnaní. Je to příslibem pro ještě vyrovnanější a kvalitnější závody té další sezóny.
Celkové výsledky všech, včetně kategorií, si můžete prohlédnout v přiloženém souboru výsledků.
Na závěr mého vyprávění i uplynulé sezóny chci poděkovat všem, ať jste přijeli závodit pokaždé nebo jen jednou. Všem kdo jste poctivě trénovali a pak v závodě bojovali se vší férovostí . Všem, kteří jste se podíleli na přípravě závodu, jeho průběhu i vyhodnocení. Vám všem patří dík za skvělou atmosféru, kterou jsme si dokázali vytvořit. Je to pro nás velká čest pro nás tyto závody i do další sezóny připravit a zorganizovat.
Sledujte proto naše stránky, ať se včas dozvíte, co nového nás v nadcházející sezóně 2020 – 2021 čeká.
Za hlavní organizátory
Luděk Jirka a Lukáš
Těšíme se se všemi na viděnou v září.