Dnes, tedy v sobotu 19.4., jsme si „konečně“ zajeli závod v Chebu našeho GoKartOpen šampionátu. Trvalo to roky, než konečně někdo jen nefantazíroval zajet si tam závod, ale rovnou Cheb domluvil. Ještě jednou díky moc Lukášovi, že nás dokázal dostal nejen do kalendáře Chebu, ale i domluvit přijatelné podmínky. Je to o to cennější, že dnes byl den vyhrazený pro trénink na MR motokár a jeho účastníci na nás „cenili zuby“, že jsme jim ubrali čas pro trénink.
Podobu dnešního závodu ovlivnil tříhodinový závod Adrenalin cup z předešlého večera, k vůli kterému jsme pro jistotu volili dvě základní rozjížďky po 10 jezdcích místo všech 20 jezdců dohromady. Měli jsme obavu o dostatku kvalitních kár.
Závodníci našeho šampionátu v něm byli zastoupení ve dvou týmech. Jedním byl favorit závodu jedoucí pod názvem AimTechu (v loňském roce byli 3. v celém Adrenalin ročníku) a druhým byl oficiální tým GoKartu. Oba týmy se v konečném pořadí umístili obráceně těsně za sebou na 5. a 6. místě z 18. týmů. Velmi pěkný počin. 🙂
A teď k vlastnímu závodu.
Kromě toho, že jsme jeli prvně v Chebu, poprvé jsme jeli i neúplný rozpis rozjížděk. Speciálně sestavený rozpis pro tento závod s rozdělením do modré a červené skupiny, s označením jezdců písmeny na helmách se ukázal jako života schopný a organizovatelný. Super, máme další formát třeba i pro Vysočany.
Modrá skupina měla jasné favority v Patrikovi a Lubošovi, kteří nikoho jiného na první místo v rozjížďce nepustili a skupinu jasně opanovali. Za nimi vytvořili dvojičku Dominik a Honza Šnajdauf. První pětku pak doplnil Jirka Snopek. Za nimi byl již velký bodový rozdíl.
V červené skupině byla na „špici zamotanější situace. S rozdílem pouhých 4 bodu byli hned čtyři jezdci a to Michal Drda, Béďa, Honza Vopátka a Karel Švec. S mírným odstupem pak Lukáš Rampa a s dalším odstupem Luděk. Byl to takový „revanž cup“ jezdců, kteří jeli předešlý večer Adrenalin cup. Tentokrát byli úspěšnější jezdci AimTechu.
V rozjížďkách se bojovalo „o sto péro“. Míst na předjíždění bylo spousta a každá chyba v průjezdu zatáčky se trestala místem zpět. Nebyla nouze o různé šťouchance a drobné karamboly. Nemožné nebyly ani dlouhé průlety trávou na nejdelší rovince, či hodiny po vlastních chybách nebo postrčeních v nahuštěném průjezdu druhou zatáčkou. Nikdo ale oficiálně neprotestoval a výčitky se řešili pouze pokecem v depu.
Velké finále bylo dost nabyto a na deset míst bylo jedenáct jezdců. „Černého Petra měl dnes Luděk, který nastoupil do malého finále, ve kterém si v celku s přehledem vyjel první místo. Za ním se pak usadili hoši Ešpandrovi.
Velké finále by se dalo rozdělit nejen na dvě zcela odlišné rozjížďky ale také ta první z nich na dvě dějství velkých soubojů. Na čele si to rozdávali Patrik s Lubošem, kdy pořadí mezi nimi oběma se v průběhu rozjížďky několikrát měnilo. Šťastnější byl na konec Patrik. Jejich souboje byly sice parádní, za nimi se však odehrával neskutečný propletenec a koncert výměn pozic dalších pěti až šesti jezdců, kteří si pozice mezi s sebou neustále vyměňovali. Nejšťastnější nakonec byl a třetí dojel Karel Švec.
Druhá rozjížďka už tak dramatická nebyla. Luboš si od začátku začal budovat před Patrikem náskok a tím rozhodl o svém celkovém vítězství. Patrik byl druhý a vyrovnaným výkonem si pro třetí místo dojel Béďa. Další umístění najdete v souboru výsledků.
V celkovém pořadí letošního šampionátu se na čele nic výrazného nestalo. Patrik i nadále vede před Karlem a Béďou. Všichni tři mají v celku luxusní rozdíl od zbytku světa na jehož čele je Dominik. Skokanem kola je Lukáš, který se vyhoupl z 8. až na 5 místo.
Nezklamali ani nováčkové, kteří se úspěšně zařadili do startovního pole.
Prostě parádní závod podtržený nádherným počasím a skutečností, že se nám podařilo domluvit termín dalšího závodu v Chebu na 26.10. 2019. To už ale bude nová sezóna GoKartu.
Než ta současná skončí, sejdeme se ještě dvakrát a to vždy v Hořovicích.
Také díky moc Martinovi Kurfiřtovi, našemu dvornímu fotografovi, za další skvělé fotky.